Jak nenávidím kočky a psy

V nejbližší době se to tu bude zelenat článkami (jak se to proboha skloňuje? Debilní Polština... po 10 minutách) články, kde se budu věnovat vlastně všemu jen ne tomu, k čemu sem primárně tento blogísek založila. Takže tu nebodou žádné kvalitní věty na knihy. Ne nebudou, jsme neschopná a psaní recenzí mi hrozně připomíná školu a já momentálně opět prokrastinuji. Proprokrastinuji se až ke zkouškám. To je můj život :). Ale mám v plánu recenzi na sérii Křídla. Dávám tomu tak.. 8 dní. Do 8 dní to vážně udělám.

nyní ale k nadpisu článku 

Já miluju zvířata. To opravdu ano. Asi všechna až na nějaký odporný podmořský věci, co žijí v km hloubce, z které mám fobii a vypadají přesně, jako ztělesnění mých strachů. Dokonce i ty kočky a psy miluju. Doma máme stále 5 koček, plus občas nějakých těch 8 koťat, dokud neodejdou (rukou mé vražedné mámy) do země zapomnění. Taky máme doma 2 psy a vždycky jsme psy měli a vždycky snad mít budeme. To tedy úvodem. Ale proč toto píšu?

Možná jste si všimli (píšu to v každém druhém článku), že rozvážím letáky po naší vísce. I když to asi nesnáším, stále na tom pracuji. Co ale nesnáším víc, než ty letáky je ty kreténský psi, co neuvěřitelně odporně štěkají, strkají hlavu těsně ke schránce a kdyby mohli, nejraději by mi ukousli polovinu obličeje, nebo alespoň ruku. Skáčou, vrčí, chovají se jak dementi, i když mě už musí znát a prostě musí vědět ŽE JIM VEZU JEN LETÁKY A ŽE NEMÁM V PLÁNU JE VYKRÁST. Boháákrystééé! A hlavně jeden černý německý ovčák, měl jednou skoro štěstí a skoro se mi do obličeje zahryzl. Fakt, měli by k těm letákům dávat zdravotní pojištění..

Kočka a nějaká nebohá myš. Nevhodný obrázek, já vim :)

A jak už jsme se párkrát asi zmínila (asi v každém druhém článku), mám doma činčilu. Už je hrozně rozmazlená, protože jsem ji naučila na oříšky, který nesmí ale miluje je a ted nic jiného nesní. No ale to sem nepatří. Nedávno činčila běhala po pokoji u mého bratr a máma ji musela vyhnat, protože ona ji tam pustila. Bohužel, byly otevřené dveře na chodbu a nakráčela si to do místnosti kočka, co se jmenuje Kočka a jakmile spatřila činčilu, co se jmenuje Světlana, tak se na ni vrhla. No a protože Kočka je hodně dobrá lovkyně, zahryzla se do činčily a než jsme ji stihla chytit ( a obloukem ji vyhodit z mísnosti), činča měla potrhané ucho a nohu. Nyní se s kočkou demontrativně nebavim a dávám ji dost najevo, že je to hodně moc sprostý slov. Je ale zvláštní, že kdyby se Světlana zahryzla do Kočky, na tu bych naštvaná nebyla. Nojo... (Činčila je mimochodem už ready, pár dní se s námi nechtěla bavit, ale teď už na to snad zapomněla a noha i ucho se jí skoro uzdravilo)

Plyne z toho ponaučení, že blízké shledání mezi tak odlišnými rasami (Člověk x Pes, Kočka x Činčila) nikdy nedopadá dobře, takže musíme doufat, že nás nikdy nenavštívi Mimozemšťani.

Pac a pusu

Live long and prosper 

a fuck the rules!