středa 1. října 2014

Totalitní nenávist vepsaná do článku a odražená na sluníčkové blogery

Tak jo, sice sem si slíbila, že tento článek napíšu minimálně po 3 pivech, ale protože momentálně u sebe  3 piva nemám, protože jsme je vypotřebovala u hatovacího videa na Labyrint, vezmu to v střízlivosti, protože už jsme si prokřupala klouby a mám debilní náladu. To bude zase úspěch :) 

1. Velice důležitý bod : Pokud se v článku začnou objevovat věci, která se vás osobně budou týkat, budou vás urážet , budu vám připadat jak namyšlená vymaštěná dilina nebo podobně, prostě odejděte. Urážet nikoho nechci, jen se prostě snažím interpretovat svůj názor, který interpretovat neumím, protože se inteligentně nedokážu vymáčknout, tak zbytečně zveličuji a nadhodnocuji situaci :) DÍK

odkašlu si..




Připadám si, jak seschlý pařez ve světe sluníčkových lidí. Ne, že by sluníčkový lidé byli špatní, vůči sami sobě jsou dokonalí, milí, vždy si mají co říct a radostně si přitakávat, ale mě, jakožto pařezu, který momentálně prožívá citovou debilní krizi, ze které ji pomáhá kamarád, kterého v životě nepotkala, si připadám jak kretén. Sluníčkový lidé jsou ostatní blogeři. Netvrdím, že všichni, ne. Ne každý má dva culíky a chodí týden co týden do knihovny, píše JENOM SAMÉ RECENZE na blog (a píše bakalářské práce v termínu). Někteří jsou stejně občas zapšklí, sprostí a náladoví jako já. Ne všichni pomáhají pejskům, kočičkám, hladovějícím dětem a bezdomovcům na ulici. Ne všichni čtou klasiky a říkají "čtěte klasik, klasiky nejsou jenom nudné... bláblíbléblů.." Vím, je to nadhodnocená situace, ale prostě panebože !!

Jo já vím, můžu se řídit vlastní radou, kterou jsem Vám doporučila v bodu 1. Prostě odejít z blogu a mít v pí*i, jak říká ten nikdynepotkaný kamarád, Ale.Prostě.Někdy.To.Nejde. 

Moje zapšklé já už úplně U.M.Í.R.Á. z těch lidí kolem. Jo, taky působím jako děsně happy a free a nevim co anglického se dá ještě vymyslet, ale rozhodně taková nejsem a v popisech mých videích to prostě je poznat. Nebo se o to tedy snažím. Ale pak chci jít prostě na ostatní blogy, ano chci se jednou za čas podívat, probrouzdat imaginární vody blogového světa zaměřující se na knihy, ale prostě všichni jsou takový milý, A vstřícní. A hodní.

Nejsou to špatné vlastnosti, ježiš kdyby normálně takový lidí byli, jéé to by bylo fáájn, ale oni nejsou. A zcela naprosto upřímně, když někdo píše milé články, jsou nudné. Pořád, jak je všechno super, jak lidé jsou super, jak se na něco těšíte, jak to bude super až si to přečtete, jak je ta věc super když jste si to už přečetli, jak to bude úžasné na nějakém knižním srazu. A to je pořád to samé dokola. Jaké číst ty samé články pořád dokola. A jedny a ty recenze pořád dokola. A nechápu, jak to pořád někdo může číst a pořád někdo to může komentovat a pořád se někdo může snažit dál a dál a dál plodit tyto věci. Originalita madafaká..

popojedem...

Co se tím ale snažím říct?
To, že prostě ano, jsem štastná, že mě čtěte, že mi někdy přiletí koment, že se na mne koukáte na youtube, ale prostě já někdy nemám sílu na to, číst recenzi na nějakou knihu, na kterou napsalo recenzi triliarda lidí před vámi a je plná květnatých slov. Taky nemám náladu pořád sledovat, co je nového ve vaší knihovničičce, jaké máte nové záložky (twl, to je kapitola sama o sobě, to nemůžu ani řešit teď) a nebo jaké máte nové spoluprácíčky s nakladatelstvíčkými.. kapišto? Já prostě a sprostě chci normální články. Normální reakce na knihy, normální debilní hovadiny, co si člověk vycucá z prstu. Normální originální věci bez toho sladkého a cukříkového tónu v každém slově každého článku. 

Nebo to samé videa. 
Dobře já vím, všichni jsme někde začínali, všichni hned nemají kvalitní nahrávací zařízení nebo dokonalou střižnu. Ano, taky vím že někdo prostě nemůže mluvit plynule, srozumitelně nebo bez koktání. Jo vím to všechno, beru to na vědomí, ale prostě... Jasné jo? Jo, taky jsem občas trapná, debilní, rádoby vtipná, ale nejsem rozhodně sluníčková...

(Nejsem sluníčková, nejsem ani hodná holka. A v sobotu jsme si zase píchla piercing do nosu. Sama upozorňuji, normálním špendlíkem a jen pomocí francovky a ohně jako dezinfekce. Nevim proč to dělám, když to tak kurewsky bolí.)


Možná se ještě jednou omluvím. Pokud jsem vás urazila. Ale určitě jsme to stejně nenapsala tak jak jsem chtěla. Chybí mi Polsko...A celé je to jen proto, že mi všichni zkazili Labyrint, protože kvůli ostatním se mi nelíbil. Achbože...

Nemějte se nijak
protože dneska prostě nemějte
a ne, dneska to fakt nenapíšu
jdu zabít činčilu a sežrat její vnitřnosti
nechcete někdo činčilu? Daruju ji zdarma a to její pořizovací cena je cca 500 ;) 
ale je jí rok a nejraději bych ji prohodila oknem

1 komentář:

  1. Já činčilu nechci. Ani zadarmo. Protože bych ji tady v Německu musela vyhodit z okna a to by přežila, protože jsem v přízemí. (pokus o vtip?)
    Chápu tě. Někdy, kdy fakt nemám náladu, a takový člověk ke mně přijde, tak se na něj prostě neusměju, ani kdyby mi za to platil... A když se mi nějaká knížka nelíbí, tak na ni nebudu psát kladnou recenzi, ne? I když jsem to jednou udělala, a prý jsem to udělala špatně... tak já nevím.

    A mě si neurazila. Výjimečně. A co se těch záložek týče, kapitola sama o sobě. Dám to na instáč a víc lidi neotravuju, ne? Nebo jo? Ne!

    OdpovědětVymazat

Děkuji všem za milé i nemilé komentáře :) Když budete přehnaně vulgární, příjdu k vám domů a vysypu kbelík hnoje do postele :*